Naše měs­to – lázeň­ské město

Na úze­mí obce Bad Weißen­sta­dt am See v sou­čas­nos­ti žije 2 975 oby­va­tel s hlav­ním byd­liš­těm (stav 06/2026), kte­ří jsou roz­dě­le­ni do 21 míst­ních čás­tí. V hlav­ním síd­le žije při­bliž­ně 72 % všech obyvatel.

Prá­vě vidí­te zástup­ný obsah služ­by You­Tu­be. Pro pří­stup ke sku­teč­né­mu obsa­hu klik­ně­te na tla­čít­ko níže. Upo­zor­ňu­je­me, že při­tom dojde k pře­dá­ní úda­jů posky­to­va­te­lům tře­tích stran.

Více infor­ma­cí

Odblo­ko­vat obsah Při­jmout poža­do­va­nou služ­bu a odblo­ko­vat obsah

His­to­ric­ký vývoj naše­ho města

1299	Prv­ní písem­ná zmínka
1348	Weißen­sta­dt se dostá­vá pod vlá­du norim­ber­ských pur­kra­bí, poz­děj­ších mar­kra­bat z Ansba­chu a Bayreuthu
1429	Zni­če­ní husity
1462	Zni­če­ní čes­kým vojskem
1529	Refor­ma­ce
1618–1648	Tři­ce­ti­le­tá válka
1787	Zří­ze­ní císař­ské poš­tov­ní stanice
1791	Mar­krab­ství Ansbach-Bay­re­u­th při­pa­dá Prusku
1806–1810	Fran­couz­ská okupace
1810	Býva­lé mar­krab­ství při­pa­dá Bavorsku
1820	Vysu­še­ní měst­ské­ho rybníka
1823	Vel­ký požár města
1899	Zahá­je­ní pro­vo­zu želez­nič­ní tra­ti Kir​chen​la​mi​t​z–Weißen​sta​dt
1929	Ote­vře­ní měst­ské­ho koupaliště
1976	Napuš­tě­ní obno­ve­né­ho jeze­ra Weißen­städ­ter See
1978	V rám­ci územ­ní refor­my se k Weißen­sta­d­tu při­po­ju­jí obce Fran­ken a Voitsum­ra a z obce Rei­chold­sgrün míst­ní čás­ti Fro­hn­lo­he a Grub.
1986	Zahá­je­ní obno­vy his­to­ric­ké­ho centra
1991–1994	Zalo­že­ní lázeň­ské­ho par­ku jako spoj­ni­ce mezi jeze­rem a his­to­ric­kým centrem
2007	Ote­vře­ní lázeň­ské­ho cen­t­ra pří­mo u jeze­ra Weißen­städ­ter See
2009	Stát­ní uzná­ní rado­no­vé­ho pra­me­ne jako léči­vé­ho pramene
2016	Ote­vře­ní návštěv­nic­ké­ho cíno­vé­ho dolu Zin­ner­z­gru­be Werra
2016	Ote­vře­ní Sie­be­nquell GesundZeitResort
2022	Vyhlá­še­ní cer­ti­fi­ko­va­né­ho lázeň­ské­ho lesa (Kurwald)
2025	Roz­ší­ře­ní úze­mí obce o dosud k žád­né obci nepa­t­ří­cí úze­mí Weißen­städ­ter For­st-Nord, Weißen­städ­ter For­st-Süd a Meierhö­fer Seite
2025	Udě­le­ní sta­tu­su „Heilbad“ (láz­ně)

Z his­to­rie

Již Karel Veli­ký vyu­žil při svém taže­ní pro­ti Čechům vojen­skou ces­tu vedou­cí nit­rem Smr­čin. Lze pro­to před­po­klá­dat, že zde lidé žili už před­tím, než vel­ká kolo­ni­zač­ní vlna hra­bat z Gien­gen-Vohbur­gu, při­chá­ze­jí­cí kolem roku 1050 z jihu, při­ved­la do kra­je bavor­ské osad­ní­ky. Pro­to­že se zde mlu­ví fran­ským náře­čím, pro­bí­ha­lo osíd­le­ní prav­dě­po­dob­ně také od zápa­du, z fran­ské oblasti.

Lis­ti­na z roku 1299 ozna­ču­je mís­to jako „Cir­ca Albam Eccle­si­am“, tedy jako mís­to leží­cí kolem bílé­ho kos­te­la. Z toho vznik­lo míst­ní jmé­no „Weißen­ki­r­chen“. Weißen­sta­dt, resp. Weißen­ki­r­chen, pat­řil v roce 1133 kláš­te­ru Wald­sas­sen. Do roku 1347 vlast­ni­li „úřad Rudolfstein s Weißen­ki­r­chen“ páni z Hir­schber­gu, kte­ří síd­li­li na Rudolfstei­nu. V roce 1348 zís­ka­li úze­mí norim­berští pur­kra­bí z rodu Hohen­zoller­nů a pový­ši­li Weißen­ki­r­chen na měs­to. Byli to také oni, kdo ve měs­tě zří­di­li jeden ze šes­ti úřa­dů, z nichž bylo spra­vo­vá­no úze­mí dneš­ní­ho zem­ské­ho okre­su Wun­sie­del. Hohen­zoller­no­vé zůsta­li jako mar­kra­ba­ta z Ansba­chu a Bay­re­u­thu země­pá­ny až do roku 1791. Po vymře­ní jejich rodu při­padlo úze­mí na zákla­dě dědic­ké posloup­nos­ti Prus­ku a po fran­couz­ské oku­pa­ci v letech 1806–1810 nako­nec Bavorsku.

Hos­po­dář­ský vývoj

Obdo­bí nej­vět­ší­ho roz­kvě­tu zažil Weißen­sta­dt ve stře­do­vě­ku díky těž­bě cínu a les­ní­mu brt­nic­tví (cho­vu včel v lese). Ve měs­tě síd­lil cínař­ský i brt­nic­ký soud pro celé Smr­či­ny. Poz­dě­ji tvo­ři­lo ved­le skrom­né­ho země­děl­ství obži­vu oby­va­tel pře­de­vším ruč­ní tkal­cov­ství a ková­ní hřebíků.

S nástu­pem industri­a­li­za­ce byl les jako zdroj obži­vy zno­vu obje­ven a začal se vyu­ží­vat inten­ziv­ně­ji. Vzni­ka­ly pod­ni­ky na prů­mys­lo­vé zpra­co­vá­ní dře­va, továr­ny na dře­vi­tou vlnu a přá­del­ny dře­vi­té vlny, zatím­co samot­ná výro­ba dře­vě­né­ho zbo­ží zde zastou­pe­na téměř neby­la. S postu­pu­jí­cí mecha­ni­za­cí vzni­ka­ly stro­jír­ny, kte­ré záso­bo­va­ly okol­ní pod­ni­ky. Na kon­ci 19. a na začát­ku 20. sto­le­tí tak Weißen­sta­dt díky industri­a­li­za­ci zažil ješ­tě jeden krát­ký roz­mach. Hos­po­dář­ský základ Weißen­sta­d­tu tvo­ři­ly kame­nic­ké závo­dy na zpra­co­vá­ní žuly Kle­e­mann a Acker­mann (poz­děj­ší Gra­sy­ma), tkal­cov­na Spie­gel und Ruc­kdäs­chel, por­ce­lán­ka Dürr­beck und Ruc­kdäs­chel a dále cihel­na, továr­na na dře­vi­tou vlnu, pily, drá­tov­na na oce­lo­vý drát, hamr, továr­na na okna a cíno­vý, poz­dě­ji ura­no­vý důl. Navzdo­ry tomu­to roz­ma­chu však měs­to už nedo­ká­za­lo navá­zat na svůj dří­věj­ší význam a blahobyt.

Polo­ha na obchod­ní ces­tě z Norim­ber­ku do Che­bu sice v dobách míru pod­po­ro­va­la obchod, řemes­la a živ­nos­ti, ve váleč­ných dobách se však pro­je­vo­va­la obzvlášť nepří­z­ni­vě. Už husi­té měs­to v roce 1429 jed­nou zni­či­li, zdr­cu­jí­cí však byly čet­né prů­ta­hy vojsk, uby­to­vá­vá­ní vojá­ků a vypa­lo­vá­ní za tři­ce­ti­le­té války.

Želez­nič­ní trať Kir­chen­la­mi­tz – Weißenstadt

Želez­nič­ní trať Kir­chen­la­mi­tz-Ost/Weißen­sta­dt a s ní spo­je­né napo­je­ní na trať Hof–​Mark​tredwi​tz od roku 1899 urych­li­ly industri­a­li­za­ci Weißen­sta­d­tu. Zatím­co hře­bí­kár­ny s nově zalo­že­ný­mi továr­na­mi na oce­lo­vý a želez­ný drát hos­po­dář­sky neu­spě­ly, žulo­vý prů­my­sl se dále roz­ví­jel. Nej­vý­znam­něj­ším kame­nic­kým závo­dem byl při­tom závod GRA­SY­MA (Gra­nit­Sye­nitMar­mor). Ved­le toho­to odvět­ví se vel­mi rych­le moder­ni­zo­va­la také domá­cí tex­til­ní výro­ba, a to v podo­bě tkal­cov­ských manu­fak­tur (mecha­nic­ké tka­ní barev­ných látek).

Roz­voj ces­tov­ní­ho ruchu ve Weißenstadtu

Ved­le výro­by se ve Weißen­sta­d­tu vel­mi brzy začal jako zdroj pří­jmů uplat­ňo­vat i ces­tov­ní ruch. Po dokon­če­ní želez­ni­ce se Weißen­sta­dt díky půvab­né­mu oko­lí stal oblí­be­ným rekre­ač­ním mís­tem, a to pře­de­vším pro návštěv­ní­ky ze sou­sed­ní­ho Sas­ka a z oko­lí Hofu. V roce 1929 zde vznik­lo nej­vět­ší kou­pa­liš­tě v širo­kém oko­lí, ryb­ník Bayer­swei­her byl upra­ven pro pro­jížď­ky na lodič­kách a pro zim­ní spor­ty byl posta­ven sko­kan­ský můs­tek. Vál­ka a její pová­leč­né důsled­ky (zejmé­na nová hra­ni­ce) dal­ší roz­voj ces­tov­ní­ho ruchu zastavily.

Tepr­ve v 70. letech se zno­vu zača­lo uva­žo­vat o mož­nos­tech toho­to odvět­ví a nové impul­zy k roz­vo­ji měl při­nést pře­de­vším pro­jekt jeze­ra Weißen­städ­ter See. Na býva­lém pozem­ku kame­nic­ké fir­my Gra­sy­ma vzni­kl lázeň­ský park. Zacho­va­ly se při­tom čás­ti budov, kte­ré dnes slou­ží jako kuli­sa pro růz­né akce. Ote­vře­ním lázeň­ské­ho cen­t­ra pří­mo u jeze­ra Weißen­städ­ter See v roce 2007 se obec zača­la roz­ví­jet smě­rem ke zdra­vot­ní­mu ces­tov­ní­mu ruchu.

Celé his­to­ric­ké cen­t­rum Weißen­sta­d­tu je chrá­ně­no jako památ­ko­vý sou­bor. Oby­va­te­lé Weißen­sta­d­tu chtě­jí své památ­ko­vě chrá­ně­né sta­ré měs­to s jedi­neč­ný­mi sto­do­la­mi a skal­ní­mi skle­py zacho­vat pro budou­cí gene­ra­ce, a pro­to se roz­hod­li pro jeho obnovu.

Země­děl­ství

Země­děl­sky vyu­ží­va­ná plo­cha o cel­ko­vé roz­lo­ze 2 176 ha tvo­ří 51,6 % cel­ko­vé roz­lo­hy. V roce 1997 bylo ve Weißen­sta­d­tu ješ­tě 65 země­děl­ských pod­ni­ků, jejich počet se tak od roku 1971 (157 pod­ni­ků) do dneška sní­žil o více než polo­vi­nu. 28 pod­ni­ků hos­po­da­ří na plo­še vět­ší než 3 ha. To odpo­ví­dá tren­du k vel­kým lánům, kte­ré sice umož­ňu­jí raci­o­nál­ní obhos­po­da­řo­vá­ní, ale záro­veň vedou k dal­ší­mu ochu­zo­vá­ní pol­ní kra­ji­ny o pří­ro­dě blíz­ké prvky.

Les­nic­tví

Les o cel­ko­vé roz­lo­ze 1 451 ha pokrý­vá 34 % úze­mí měs­ta. Ten­to podíl je jen mír­ně pod prů­mě­rem Hor­ních Frank (39 %). Hlav­ní dře­vi­nou je stej­ně jako ve zbyt­ku okre­su smrk, pěs­to­va­ný v les­ních kul­tu­rách vět­ši­nou na čer­s­tvě vlh­kých až sla­bě raše­lin­ných sta­no­viš­tích. Na suš­ších a chud­ších sta­no­viš­tích hra­je urči­tou roli také stře­do­hor­ská boro­vi­ce. Jed­le ve Smr­či­nách sil­ně uby­lo, vysky­tu­je se už jen jed­not­li­vě. Pod­le poten­ci­ál­ní při­ro­ze­né vege­ta­ce by neza­ne­dba­tel­nou část dře­vin tvo­ři­ly list­ná­če. Pro­to­že však v těch­to polo­hách nará­že­jí na hra­ni­ci své­ho při­ro­ze­né­ho růstu, nedo­sa­hu­jí pro les­ní hos­po­dář­ství dosta­teč­né­ho pří­růstu. Buko­vý porost na vrchu Buchberg východ­ně od Weißen­sta­d­tu je pro­to z les­nic­ké­ho hle­dis­ka obzvlášť cen­nou oblas­tí. Les­ní plo­chy v západ­ní čás­ti úze­mí měs­ta od Rup­pert­s­grü­nu po Tor­f­mo­orhölle jsou pod­le plá­nu funk­cí lesa vede­ny jako plo­chy se zvlášt­ním význa­mem pro veřej­né záso­bo­vá­ní vodou.
Kro­mě hos­po­dář­ské­ho význa­mu mají lesy ve Smr­či­nách vel­kou hod­no­tu pro rekre­a­ci. Vel­ké čás­ti les­ních ploch Weißen­sta­d­tu jsou vyhlá­še­ny jako rekre­ač­ní les. Z hle­dis­ka ochra­ny pří­ro­dy i rekre­ač­ní­ho vyu­ži­tí by bylo žádou­cí vytvá­řet smí­še­né les­ní poros­ty odpo­ví­da­jí­cí míst­ním sta­no­višt­ním podmínkám.

Doprav­ní spojení

Weißen­sta­dt leží stra­nou hlav­ních doprav­ních tepen. Úze­mím obce neve­dou dál­ni­ce ani spol­ko­vé sil­ni­ce. Nej­bliž­ší nájezdy na dál­ni­ci A 9 Norim​ber​k–Ho​f–Ber​lín se nachá­ze­jí ve vzdá­le­nos­ti asi 15 km u Gefre­es, resp. u Mün­chber­gu. Nej­bliž­ší nájezd na dál­ni­ci A 93 Řez​no–Wei​de​n–Hof je rov­něž asi 15 km dale­ko, u Thiersheimu.

Weißen­sta­d­tem pro­chá­zí stát­ní sil­ni­ce 2180 ve smě­ru západ–​vý​chod, kte­rá obě dál­ni­ce spo­ju­je. Její tra­sa odpo­ví­dá pra­sta­ré obchod­ní ces­tě, jež ved­la z Frank­fur­tu přes Smr­či­ny do Prahy.

Nej­bliž­ší­mi vět­ší­mi měs­ty jsou Bay­re­u­th, Mark­tredwi­tz, Mün­chberg a Wun­sie­del.

Nad­moř­ská výš­ka Weißenstadtu

Cen­t­rum měs­ta leží v nad­moř­ské výš­ce 630 m n. m. Reli­éf tvo­ří pahor­ka­ti­na, kte­rou pro­tí­na­jí širo­ké údol­ní nivy řek a poto­ků. Cha­rak­te­ris­tic­ký je hře­ben masi­vu Smr­čin, kte­rý náhor­ní plo­ši­nu obklo­pu­je ve tva­ru pod­ko­vy a dosa­hu­je výšek přes 1000 m n. m.

Nad­moř­ská výš­ka
Cen­t­rum měs­ta Weißen­sta­dt 612–630 m n. m.

Kra­ji­na a vzhled města

Pro oko­lí Weißen­sta­d­tu je typic­ký mír­ně zvl­ně­ný reli­éf a širo­ká údo­lí, jimiž výraz­ně pro­té­ka­jí řeka Ohře od zápa­du k výcho­du a potok Bir­kenbach od seve­ru k jihu. Do oka pada­jí zejmé­na bře­ho­vé poros­ty, kte­ré se úze­mím měs­ta táh­nou jako zele­ný pás. Dale­ko vidi­tel­né je zhru­ba 50 ha vel­ké jeze­ro Weißen­städ­ter See, na kte­ré je dob­ře vidět ze všech okol­ních vyvý­še­nin a kte­ré pří­jem­ně zpes­t­řu­je čas­to jed­no­tvár­ná pole. Pole v mír­ně vyvý­še­ných polo­hách a lou­ky ve vlh­čích sní­že­ni­nách spo­lu s roz­trou­še­ný­mi ves­ni­ce­mi a samo­ta­mi utvá­ře­jí obraz ven­kov­ské kul­tur­ní kra­ji­ny.

Ves­ni­ce leží vět­ši­nou na sva­zích u pra­me­nů a dodnes si z vel­ké čás­ti zacho­va­ly svůj typic­ký ráz. Úze­mí sever­ně od jeze­ra Weißen­städ­ter See tvo­ří pes­t­rá mozai­ka ryb­ní­ků, remíz­ků a luk. Půso­bí pro­to živě­ji než jed­no­tvár­né země­děl­ské plo­chy na zápa­dě a seve­ro­vý­cho­dě. V okra­jo­vých čás­tech, zejmé­na na seve­ru a jihu, terén prud­ce stou­pá a kra­ji­na pře­chá­zí v sou­vis­lé lesy.

Výraz­ně při­tom vyni­ká vrchol Rudolfstei­nu vyso­ký 866 m, chrá­ně­ný jako pří­rod­ní památ­ka. Člo­věk má dojem, že Weißen­sta­dt leží v kot­li­ně obklo­pe­né ochran­ný­mi hor­ský­mi hřbe­ty. Zejmé­na těs­ně před vstu­pem do lesa se ješ­tě jed­nou ote­ví­ra­jí půvab­né výhle­dy na celé úze­mí obce. Spí­še drs­né, zales­ně­né vyš­ší polo­hy tak tvo­ří výraz­ný kon­trast k měk­kým tva­rům pahor­ků ve vnitř­ní čás­ti úze­mí obce. Ze dvou kop­ců sever­ně a již­ně (Hexen­stein) od cen­t­ra měs­ta je výhled na his­to­ric­ké cen­t­rum Weißenstadtu.

Památ­ko­vě chrá­ně­né skal­ní skle­py (Fel­sen­keller), kte­rých je po celém úze­mí měs­ta dodnes přes 200, spo­lu s kamen­ný­mi sto­do­la­mi u vjez­du do měs­ta výraz­ně spo­lu­vy­tvá­ře­jí cha­rak­te­ris­tic­ký vzhled Weißen­sta­d­tu. Zvlášt­ní stav­bou je také Mar­kra­bě­cí rybář­ský dům (Mar­k­grä­fli­ches Fischhaus) u jeze­ra Weißen­städ­ter See, kte­rý je dokla­dem mar­kra­bě­cí kul­tu­ry.

Pta­čí svět ve Weißenstadtu

Pta­čí svět v oko­lí Weißen­sta­d­tu je poměr­ně boha­tý na dru­hy. Důvo­dem je mimo jiné to, že zde ved­le sebe leží vel­mi suchá i vlh­ká úze­mí, tep­lej­ší i spí­še chlad­něj­ší polo­hy atd. Význam pro celé Bavor­sko až pro celé Němec­ko má výskyt hnízdí­cí­ho páru čápa bílé­ho ve Weißen­sta­d­tu. Hnízdo se nachá­zí na komí­ně na okra­ji Weißen­sta­d­tu. Při­leh­lé vlh­ké lou­ky v nivě Ohře slou­ží spo­lu s dal­ší­mi lou­ka­mi v oko­lí jako pří­mé potrav­ní sta­no­viš­tě, a vzhle­dem k cel­ko­vě špat­ným pod­mín­kám pro pře­ži­tí čápů je tře­ba je v kaž­dém pří­pa­dě zachovat.

Geo­lo­gie

Stej­ně jako v celých Smr­či­nách je i ve Weißen­sta­d­tu geo­lo­gie utvá­ře­na pře­de­vším zdej­ší žulou. Jde o širo­ký pás por­fy­ric­ké žuly masi­vu Weißen­sta­dt-Markt­le­u­then, kte­rý se táh­ne od jiho­zá­pa­du k seve­ro­vý­cho­du. Na seve­ru na pás žuly nava­zu­je úzký pruh kon­takt­ní­ho svo­ru a o něco šir­ší pás mus­ko­vit-bio­ti­tic­ké­ho kvar­ci­tu, kte­rý však úze­mí obce zasa­hu­je jen na jeho nej­se­ver­něj­ším okraji.

V oblas­ti Weiße­nhai­du vystu­pu­jí por­fy­ric­ké ruly, rov­něž obklo­pe­né kon­takt­ním svo­rem. Ze Schne­e­ber­gu smě­rem k obci Fran­ken se táh­ne pásmo cíno­nos­né žuly, kte­rá ve Fran­ke­nu pře­chá­zí v rohov­co­vou rulu. Jiho­vý­chod v oko­lí Meier­ho­fu tvo­ří orto­ru­ly. Všech­ny sva­hy jsou pře­kry­ty pleis­to­cen­ní­mi (dilu­vi­ál­ní­mi) soli­flukč­ní­mi sedi­men­ty a sva­ho­vý­mi hlí­na­mi. Údo­lí vypl­ňu­jí kvar­tér­ní sedi­men­ty, jako jsou niv­ní hlí­na, písek, štěrk nebo hlí­na s hru­bou sutí.

Dal­ší zají­ma­vé informace