Pří­běh Bergkristallu

Weißenstadt se také nazývá městem na „křišťálové půdě“: podložím prochází několik žil horského křišťálu.

Toto je jedno z 11 stanovišť digitální prohlídky města Weißenstadt.

Od 15. až do 18. sto­le­tí se v pod­zem­ních skle­pích ve měs­tě těži­ly krystaly. 

Vznik krys­ta­lů

Hor­ský křiš­ťál z Weißen­sta­d­tu, 1. část
Zob­ra­zit přepis

Při­bliž­ně před 300 mili­o­ny let se při sráž­ce kon­ti­nen­tál­ních desek Gon­dwa­ny a Lau­rus­sie v prů­bě­hu variské­ho vrás­ně­ní zača­ly for­mo­vat i poz­děj­ší Smr­či­ny. Z hlu­bin zem­ské­ho nit­ra pro­ni­ka­lo za vyso­ké­ho tla­ku a vyso­ké tep­lo­ty do vrás­ní­cí­ho se poho­ří mag­ma, kte­ré nako­nec ztuh­lo v žulu. Při chlad­nu­tí a v důsled­ku dal­ších tek­to­nic­kých změn vzni­ka­ly v žule trh­li­ny a pukli­ny, kte­ré se vypl­ňo­va­ly mine­rál­ní­mi roz­to­ky. Při kle­sa­jí­cím tla­ku a kle­sa­jí­cí tep­lo­tě tyto roz­to­ky krys­ta­li­zo­va­ly a vytvá­ře­ly kře­men­né žíly, kte­ré se obo­ha­co­va­ly pyri­tem, cínov­cem nebo jiný­mi mine­rá­ly. Pod Weißen­sta­d­tem se – jak popi­su­je Güm­bel ve svém geo­gnos­tic­kém popi­su Smr­čin – táh­ne kře­men­ná žíla, kte­rá vyni­ká hoj­ným výsky­tem krás­ných, čirých kře­men­ných krys­ta­lů. Tako­vé krys­ta­ly se vysky­tu­jí také na Streh­lenber­gu u Mark­tredwi­t­zu a u Bernsteinu.

Při­bliž­ně před 300 mili­o­ny let se při sráž­ce kon­ti­nen­tál­ních desek Gon­dwa­ny a Lau­rus­sie v prů­bě­hu variské­ho vrás­ně­ní zača­ly zdvi­hat i poz­děj­ší Smr­či­ny. Z hlu­bin zem­ské­ho nit­ra pro­ni­ka­lo za vyso­ké­ho tla­ku a vyso­ké tep­lo­ty do vrás­ní­cí­ho se poho­ří mag­ma, kte­ré nako­nec ztuh­lo v žulu. Při chlad­nu­tí a v důsled­ku dal­ších tek­to­nic­kých změn vzni­ka­ly v žule trh­li­ny a pukli­ny, kte­ré se vypl­ňo­va­ly mine­rál­ní­mi roz­to­ky. Při kle­sa­jí­cím tla­ku a kle­sa­jí­cí tep­lo­tě tyto roz­to­ky krys­ta­li­zo­va­ly a vytvá­ře­ly kře­men­né žíly, kte­ré se obo­ha­co­va­ly želez­nou slí­dou, cínov­cem nebo jiný­mi mine­rá­ly. Pod Weißen­sta­d­tem se, jak píše Güm­bel ve svém geo­gnos­tic­kém popi­su Smr­čin, táh­ne kře­men­ná žíla, kte­rá vyni­ká hoj­ným výsky­tem krás­ných, čirých kře­men­ných krys­ta­lů, jaké se vysky­tu­jí také na Streh­lenber­gu u Mark­tredwi­t­zu a u Bernsteinu.

Důl na hor­ský křiš­ťál v uli­ci Lan­ge Straße

Hor­ský křiš­ťál z Weißen­sta­d­tu, 2. část
Zob­ra­zit přepis

V roce 1719 byla zno­vu ote­vře­na sta­rá šach­ta křiš­ťá­lo­vé­ho dolu v uli­ci Lan­ge Stra­ße. V hloub­ce asi osmi met­rů však hor­ní­ci nara­zi­li na sil­né pří­to­ky vody a na vydý­cha­né důl­ní ovzdu­ší, tak­že neby­lo mož­né pro­zkou­mat dno šach­ty ani chod­by, kte­ré z ní vybí­ha­ly. Pro­to se zača­la zno­vu ote­ví­rat odvod­ňo­va­cí što­la u mlý­na Anger­mühle. Prv­ních 30 met­rů bylo nut­né vyztu­žit dře­vem. Dále se uká­za­lo, že što­la je v dél­ce asi 40 met­rů smě­rem k měs­tu raže­na v pev­né žule. V roce 1726 byla na kon­ci što­ly vyhlou­be­na nová, devět met­rů hlu­bo­ká vět­ra­cí a těž­ní šach­ta. Poté byla što­la pro­dlou­že­na o dal­ších 21 met­rů. Báň­mis­tr Johann Georg Ull­mann vyho­to­vil plán pra­cí pro­ve­de­ných v roce 1726; po jed­nom jeho exem­plá­ři se docho­va­lo ve Stát­ním archi­vu v Bam­ber­ku a v Měst­ském archi­vu ve Weißen­sta­d­tu. Když byly prá­ce kon­cem roku 1726 zasta­ve­ny, bylo by ješ­tě nut­né pro­dlou­žit što­lu až ke křiš­ťá­lo­vé­mu dolu v uli­ci Lan­ge Stra­ße zhru­ba o 260 met­rů. Mar­kra­bě­ti Frid­ri­cho­vi to však při­pa­da­lo pří­liš náklad­né, zvláš­tě když byla ve Wei­herhö­fe­nu a v Rau­me­ten­grü­nu obje­ve­na dal­ší ložis­ka křiš­ťá­lu, jejichž těž­ba byla levnější.

V roce 1719 byla zno­vu ote­vře­na sta­rá šach­ta křiš­ťá­lo­vé­ho dolu v uli­ci Lan­ge Stra­ße. V hloub­ce asi 8 met­rů však hor­ní­ci nara­zi­li na sil­né pří­to­ky vody a na vydý­cha­né důl­ní ovzdu­ší, tak­že neby­lo mož­né pro­zkou­mat dno šach­ty ani chod­by, kte­ré z ní vybí­ha­ly. Pro­to se zača­la zno­vu ote­ví­rat odvod­ňo­va­cí što­la u mlý­na Anger­mühle. Prv­ních 30 met­rů bylo nut­né vyztu­žit dře­vem. Dále se uká­za­lo, že što­la je v dél­ce asi 40 met­rů smě­rem k měs­tu raže­na v pev­né žule. V roce 1726 byla na kon­ci što­ly vyhlou­be­na nová, devět met­rů hlu­bo­ká vět­ra­cí a těž­ní šach­ta. Poté byla što­la pro­dlou­že­na o dal­ších 21 met­rů. Báň­mis­tr Johann Georg Ull­mann vyho­to­vil plán pra­cí pro­ve­de­ných v roce 1726; po jed­nom jeho exem­plá­ři se docho­va­lo ve Stát­ním archi­vu v Bam­ber­ku a v Měst­ském archi­vu ve Weißen­sta­d­tu. Když byly prá­ce kon­cem roku 1726 zasta­ve­ny, bylo by ješ­tě nut­né pro­dlou­žit što­lu až ke křiš­ťá­lo­vé­mu dolu v uli­ci Lan­ge Stra­ße zhru­ba o 260 met­rů. Mar­kra­bě­ti Frid­ri­cho­vi to však při­pa­da­lo pří­liš náklad­né, zvláš­tě když byla ve Wei­herhö­fe­nu a v Rau­me­ten­grü­nu obje­ve­na dal­ší ložis­ka křiš­ťá­lu, jejichž těž­ba byla levnější.

Text: Harald Stark, Kulmbach

Vir­tu­ál­ní pro­hlíd­ka býva­lé­ho dolu ve stře­du města

V uli­ci Lan­ge Stra­ße býval vstup do býva­lé­ho dolu ve stře­du Weißen­sta­d­tu. Vir­tu­ál­ní pro­hlíd­ku si může­te pro­jít zde:

Digitální 3D zobrazení částečně zřícené podzemní štoly nebo jeskynního systému s hrubými nepravidelnými stěnami a modře osvětlenými sutinami vpravo na tmavém pozadí.

Vir­tu­ál­ní pro­hlíd­ka býva­lé­ho dolu ve stře­du Weißenstadtu

Ten­to důl dnes již není pří­stup­ný. Z bez­peč­nost­ních důvo­dů musel být zasypán.

Poloha

Právě vidíte zástupný obsah služby OpenStreetMap. Pro přístup ke skutečnému obsahu klikněte na tlačítko níže. Upozorňujeme, že přitom dojde k předání údajů poskytovatelům třetích stran.

Více informací

Objevte dalších 10 stanovišť digitální prohlídky města.